Ve věku 100 let zemřel režisér Otakar Vávra

Před měsícem a půl podstoupil filmař operaci nohy v krčku v nemocnici na Homolce, kde zemřel. Je autorem přes 80 scénářů a režíroval padesátku filmů. Natočil oblíbenou komedii Velbloud uchem jehly, Krakatit s výborným Karlem Högerem, ceněné je zpracování Hrubínovy slavné básně Romance pro křídlovku a k vrcholům jeho tvorby patří i Kladivo na Čarodějnice o čarodějnických procesech na Šumpersku v 17. století. Vytýkány jsou mu někdy snímky poplatné komunistické ideologii.

Vávra, který sté narozeniny oslavil koncem února v pražském Mánesu a v červnu převzal za celoživotní přínos světové kinematografii Grand Prix mezinárodního festivalu ve Zlíně, si zlomil krček kosti stehenní v létě na chalupě. Vávrova životní partnerka, režisérka Jitka Němcová před dvěma týdny ČTK sdělila, že operace dopadla dobře. Podotkla nicméně, že "náročný zákrok v tak vysokém věku je vždy rizikový".

Projekci svého nového televizního snímku s názvem Jseš mrtvej, tak nebreč Němcová nezruší. "Vávra by se bavil," podotkla k názvu svého projektu.

Svůj poslední 43minutový dokument Moje Praha, který byl úvodním dílem nedokončeného projektu 21 pohledů na Praha 21. století, točil Vávra v roce 2002 s režisérem Ferem Feničem. Bylo to první Feničovo setkání s Vávrou, protože na FAMU nepatřil mezi jeho žáky. "Uvědomil jsem si, že Vávra kdysi jako student začínal tím, že natočil na začátku 30. let svůj první film Žijeme v Praze. Napadlo mě, že by to byl velmi zajímavý oblouk, kdyby o Praze natočil i svůj poslední film," řekl ČTK Fenič.

V době natáčení filmu Moje Praha bylo Vávrovi 91 let. Podle Feniče byl plný sil a měl mnoho plánů, přesto se dalo předpokládat, že příležitost a síly k natočení celovečerního filmu mít nebude, což se potvrdilo."V době natáčení snímku Moje Praha byl Vávra ještě velmi aktivní. Točil na FAMU a pamatuji, jak jsem ho viděl, jak dobíhá tramvaj. Stále měl jasné myšlení, myslím, že svůj život si prožil na plno téměř do poslední chvíle."

Dokument Moje Praha uvedla Česká televize letos v únoru při příležitosti stých narozenin Vávry. Do té doby byl k vidění pouze na festivalech.

Za člověka s fascinujícím osudem, který má za sebou úžasná umělecká díla, označil dnes Vávru premiér Petr Nečas. "Je to člověk, který jako dospělý zažil prezidenta Masaryka i prezidenta Klause. To je přece fantastický osud," podotkl předseda vlády s tím, že přes výhrady, které k režisérovu životu mohou lidé mít, bezpochyby šlo o výraznou osobnost českého uměleckého života.

Některé televize uvažují o připomenutí Vávrových děl. Například TV Barrandov oznámila úmysl vysílat komedii Cech panen kutnohorských.

Otakar Vávra se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové. Studoval v Brně a Praze architekturu. Z vysoké školy záhy zběhl k filmu. Svůj první film natočil už před 80 lety, poslední jeho režií byl v roce 2006 videoklip k jedné z písní pro DVD k albu Michala Horáčka a Petra Hapky Strážce plamene. Po roce 1989 se režisérovi však nesplnil velký sen, když chtěl natočit příběh vraždy Jana Masaryka. Potřeboval na to 50 milionů korun, které nesehnal. Vzpomínky shrnul v knize Paměti aneb Moje filmové století, kterou představil právě při příležitosti svého kulatého životního výročí.

Netočil však jen poetickou Romanci pro křídlovku či temné Kladivo na Čarodějnice, ale i ideologicky zabarvené tendenční filmy. Právě to, že sbíral pocty za každého režimu, mu někteří vyčítají. Upozorňují na dvě trilogie - válečnou Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy a husitskou Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, které tento držitel medaile Za zásluhy či Českého lva za dlouholetý přínos domácí kinematografii natočil.

"Musel podléhat tlakům svého okolí; pokud bylo politicky vyhraněné, nemohlo se to neprojevit v jeho tvorbě," řekla o Vávrovi v dokumentu nazvaném Stovku má člověk jednou za život kritička a publicistka Eva Zaoralová. Začátkem roku ho o něm natočila jeho partnerka Jitka Němcová.

Za svého pedagogického působení na pražské FAMU, kde založil katedru režie, Vávra vychoval i generaci režisérů československé nové vlny. Když byl Jiří Menzel ve 2.polovině 60. let postaven před své první velké a nelehké úkoly - převést na plátno Hrabala a Vančuru ve snímcích Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto, věděl jak na to díky Vávrovi. "Vděčím mu za všechno, co mě naučil - a je toho dost. A jsem to nejen já, ale i řada dalších, kteří své profesionální schopnosti získali právě díky němu," řekl ČTK letos v březnu při křtu knih Otakar Vávra - 100 let Menzel.

Menzel o Vávrovi kdysi napsal, že ovládá techniku, jak vyjít s každou vrchností. Měl-li by někdy někde stát nějaký český filmový památník, mělo by na něm podle něj být, že Otakar Vávra se zasloužil o český film. "Úcta k řemeslu, věcnost a vědomí souvislostí - to byly Vávrovy devizy," napsal Menzel. Ostatně Vávra byl vždy přesvědčen, že umění kompromisu patří k základním dovednostem režiséra. Chytrostí i kličkováním si poradil s mocipány, kouzlem osobnosti a rozhledem očaroval studenty.

Autor: ČTK
www.ctk.cz

Století Otakara Vávry, režiséra mimo čas a politické režimy